Během své pobytové dovolené na ostrově Lanzarote jsem hledala nějaký zajímavý turistický cíl pro svůj pěší výlet. Na mapě mě zaujala vyhaslá sopka Caldera Blanca. Nachází se v docházkové vzdálenosti od zastávky autobusu a celková délka trasy je tak akorát na celodenní výlet. Moc jsem se ani nerozhlížela dál a rovnou se rozhodla tam vyrazit. Bonusem cestou se stala vedlejší Montaña Caldereta. Tu jsem si nechala do zálohy, pokud by mi přímá cesta připadala příliš krátká.
Dojela jsem autobusem do vesnice Mancha Blanca a vyrazila dost jasně značenou cestou ke kopci na obzoru. Po dvou kilometrech jsem minula parkoviště pro osobní auta. Hned za parkovištěm na mě čekalo místo, které mě ten den nejvíc uchvátilo – lávové moře. Není dobré začínat příběh tím úplně nej, ale jinak to nejde. Následovala další pro mnohé asi turisticky pozoruhodnější místa, ale já jsem byla v cíli hned na začátku.
Lávové moře
Samotné sopky jsou tvořené světlými kameny a zvedají se z ohromné plochy pokryté černými ostrými kusy vychladlé lávy. Za celý den mě už nic tolik nenadchlo a nepřekvapilo. Hned za parkovištěm mě začalo fascinovat to množství neopracovaných, větrem ani vodou nezerodovaných kusů kamení a nepřestalo po celou cestu. Ostré na volně napadané. Pro mě osobně opravdu něco, co jsem dříve neviděla.
Mezi kameny se pomalu probojovávaly první malé rostliny a postupně začínala kolonizace nehostinné krajiny. Je to vlastně ukázka počátku života na Zemi. Během celého výletu mě uchvacoval jak celkový pohled na tu obrovskou černou plochu, tak jednotlivé malé rostlinky, které si v ní pomalu razily cestu.
Kráter sopky
Lávové moře je pouze cesta. Prošla jsem spletitými a někdy náročnými uličkami lávového pole a začala stoupat k vrcholu. Po dvaceti minutách stoupání se přede mnou otevřel pohled na obrovskou zelenou díru – kráter sopky. Vydala jsem se doleva, kudy vedla turistická cesta, která pokračovala k nejvyššímu bodu stěny kráteru. Z nejvyššího místa byl pohled do nitra vyhaslé sopky ještě působivější. Kilometr obrovská díra v zemi, v podstatě ve tvaru pravidelného kruhu a uprostřed se pomalu začínal rozrůstat les.
Otočila jsem se na druhou stranu (rozumějte ven od sopky) a několik kilometrů každým směrem vidím pouze černé lávové moře přerušené pouze menšími sopkami a až za jeho hranicí stojí první domy jako známky civilizace. Fascinující. S pohledem na tyto dvě různé strany jako na dva různé světy jsem si dala malou svačinu a vyrazila dolů.
Sopka Montaña Caldereta
Cestou zpátky na autobus jsem ještě odbočila k druhé vyhaslé sopce Montaña Caldereta. Netušila jsem, jaká je to vzácnost, ale prý je docela neobvyklé mít možnost vejít dovnitř do kráteru sopky. Tak tedy mé druhé netušené poprvé. To jsem si nenechala ujít a šla se podívat. Uvnitř menší sopky už bylo o něco víc turistů, nejspíš proto, že leží blíž k parkovišti, ale i tak to byl moc pěkný zážitek.
Pokud budete mít cestu na Lanzarote, určitě navštivte Přírodní park Los Volcanes a prozkoumejte vnitřek sopky, ať už z okraje kráteru, nebo přímo z jejího středu.
