Sbírám fotografie mostů, piju víno a ráda čtu knihy. Porto tedy mělo všechny předpoklady k tomu, aby mě bavilo. Přesto mi cesta do druhého největšího města Portugalska trvala překvapivě dlouho. Nakonec jsem se tam vydala s přáteli a zjistila, že Porto spojuje přesně to, co mám na cestování ráda – výraznou architekturu, dobré víno a místa s vlastním příběhem.
Ponte de Dom Luís I a další mosty v Portu
Mým hlavním zájmem při cestě do Porta byly mosty. Museli byste se hodně snažit, abyste některý z nich ani okem nezahlédli, protože to jsou opravdové skvosty a velikáni. Nejznámější z nich je Ponte de Dom Luís I neboli Most Ludvíka I. Konstrukci navrhl spolupracovník Gustava Eiffela Théophile Seyrig a podobnost s dominantou Paříže je zřejmá.
Když z mostu Ponte de Dom Luís I kouknete přes silniční most Ponte Infante Dom Henrique, uvidíte další slavnou konstrukci – Ponte de Dona Maria Pia, na jejímž návrhu spolupracovali Gustave Eiffel a Théophile Seyrig. Já ho vyfotila opravdu jen tak z dálky. Za zmínku stojí také velký most Ponte da Arrábida, který jsme viděli jako první už z letadla.
Knihkupectví Livraria Lello
Než se dostaneme k tomu vínu, musím se ještě zmínit o jedné krásné budově, kterou jsme navštívili. Porto má samozřejmě spoustu starých a zajímavých staveb, které stojí za návštěvu, ale to by vydalo na samostatného průvodce. Já osobně chci zmínit knihkupectví Livraria Lello.
Vstup do této neogotické budovy, která slouží knihám a literatuře už od roku 1906, je sice zpoplatněný, ale podle mě interiér stavby stojí za návštěvu. Dominantou prostoru je výrazné schodiště, kolem něj dřevěné knihovny, vyřezávané zábradlí a nádherné vitráže. Celé místo působí skoro pohádkově.
Nevím, jestli krása obchodů je stejná v celém Portugalsku, ale knihkupectví nebylo jediným úchvatným obchodem, který jsme navštívili. Na břehu řeky Douro, mezi vinnými domy (ano, už se blížíme k tomu vínu), stojí například prodejna rybích „koláčků“ Pastel de Bacalhau. Je to obrovská dvoupatrová budova s množstvím knih v policích na stěnách, kde každou půlhodinu hraje varhaník.
Portské víno
Ano, teď už to víno. Do Porta jsem jela také s plánem dozvědět se něco o portském víně a zjistit, jestli mu přece jen nepřijdu na chuť. Víno mám ráda a postupně se v něm učím orientovat, portskému jsem ale do té doby nijak zvlášť neholdovala. Na to mám kolem sebe jiné experty, především svého muže a několik kamarádů, kteří mě na cestě doprovázeli.
Co určitě doporučuji na začátek, je objednat si degustaci spojenou s prohlídkou v některém z velkých vinařských domů. Většina známých sklepů portského se nenachází v Portu, ale na druhém břehu řeky Douro, ve Vila Nova de Gaia. Který z vinařských domů si pro svou prohlídku vyberete, nechám na vás. Pokud nejste vyloženě znalci, budou vám možná jednotlivé prohlídky připadat podobné – ne už tak samotná vína. Hlavní je pochopit, jak portské víno vzniká, odkud pochází a jakou má tradici.
My jsme si pro začátek vybrali vinný dům Graham’s a rozhodně jsme nelitovali. Prohlídka nás provedla historií domu i sklepy, ve kterých portské zraje, a samozřejmě nechyběla ani závěrečná degustace. Pokud chcete některá vína jen ochutnat, nabídka domu Graham’s umožňuje dát si řadu portských vín také samostatně po skleničce.
Víno z vinných domů můžete ochutnat také v mnoha malých restauracích, které se mezi velkými vinnými domy nacházejí. My si oblíbili tržnici Mercado Beira-Rio, ve které si vybere opravdu každý. Najdete tady nejen portské víno, ale také jídlo od místních producentů. Během jednoho dne jsme si udělali docela dobrou představu o tom, co nabízejí velké vinné domy. Neochutnali jsme samozřejmě všechno, ale zjistili jsme, že většinu těchto vín je možné koupit také u nás doma – i když rozhodně ne za tak příjemné ceny. Mnohem víc nás proto bavilo objevovat menší vinárny a vína od méně známých producentů, kde se ukázalo, jak širokou paletu chutí může portské nabídnout.
Porto nám nabídlo přesně to, kvůli čemu jsme přijeli – mosty, knihy, víno, dobré jídlo a nezapomenutelnou atmosféru. A protože jsme zdaleka neobjevili všechno, máme důvod se vrátit.
