Kamila Moris ve své knize HOUSLE NA MOLL otevřeně popisuje osobní zkušenost se závislostí na alkoholu i cestu k abstinenci. V autorském textu se vrací na místo, kde se před lety léčila, a vypráví, co ji přivedlo k rozhodnutí svůj příběh převést do knižní podoby.
Tu cestu jsem zvažovala dlouho. Už nastal správný čas vydat se na místo, které svého času obrátilo můj život jiným směrem? Pak jsem pochopila, že stejnou otázku si můžu klást i za rok. A tak jsem se rozhodla vyrazit. Směr Jeseníky, Rychlebské hory, obec Bílá Voda. Z geografického hlediska specificky umístěné místo. Nejsevernější a nejzápadnější obec Českého Slezska, ze tří stran obklopena státní hranicí s Polskem.
Stála jsem před branou barokní budovy bývalého zámku v Bílé Vodě, kde byla v roce 1954 založena psychiatrická nemocnice, dnes zaměřená na léčbu duševních onemocnění, a především na komplexní péči v oblasti adiktologie, tedy závislostí. Nemocnice nese název Psychiatrická nemocnice Marianny Oranžské na počest své historické majitelky.
Přešla jsem nádvoří s kašnou a zamířila do přilehlého parku, který za své vlády princezna nechala vybudovat a zkrášlit. Do dnešní doby z něj zbyl pouze zlomek, ale i tak si park zachoval svůj klidný přírodní charakter s řadou vzrostlých stromů a udržovaných zelených ploch. Slouží jako relaxační zóna pro klienty nemocnice a je plně využíván pro terapeutickou činnost. Překrásná oáza klidu. A dnes na mě dýchla vzpomínkami.
Před čtyřmi lety jsem zdejšími stezkami běžela zaslepená slzami. Zastavila jsem se až u kamenné zdi na konci zahrady, kde jsem se sesunula do trávy. Terapeutická technika, kterou jsem právě absolvovala, ve mně stále rezonovala a pláč neustával. Bylo až zarážející, jak snadno se lze dotknout těch nejhlubších vrstev lidské duše.
Byla to moje třetí léčba. Kvůli nezvladatelné trémě jsem si během let vypěstovala závislost na alkoholu. Jako profesionální houslistka jsem hledala způsob, jak dál hrát v symfonickém orchestru, ale alkohol byl jedinou účinnou, a zároveň nejhorší berličkou. Závislost postupně ovládla můj život. Přišla jsem kvůli ní o dceru i o milované hraní.
Cesta, jak se z ní vymanit, byla těžká a dlouhá. Ale povedlo se.
Uběhly bezmála čtyři roky a já se sem vrátila jako návštěvník. Čtyři roky bez alkoholu. Přesto nelze říct, že jsem uzdravená. Závislost totiž nikdy nezmizí docela. Stačil by jediný doušek a propast se znovu otevře.
Minula mě dvojice dívek směřujících po stezičce, kterou jsem kdysi zvolila já. Jsou tu ony dvě, tamhle další, kousek dál žena, hledící někam v dál, nastavujíc tvář slunci. Možná přemýšlí stejně jako já tehdy. Jak se dostat z toho pekelného kruhu ven? A jde to vůbec?
A právě tady mě napadlo, že bych se o svůj příběh mohla podělit. Prožila jsem mnoho pádů, ale i několik důležitých vítězství. To poslední, dosud trvající, je pro mě nejcennější ze všech. Proč své vzpomínky a zkušenosti nesepsat? Třeba pomohou někomu, kdo právě hledá cestu z podobně zamotaného labyrintu. Pokud nic jiného, mohou mu dodat odvahu a víru, že změna je možná.
Začala jsem psát a skládat střípky z dětství, studentských let i dospělosti, které mě nakonec přivedly, dalo by se říct, až do pekla. Velkou část knihy jsem pak věnovala samotnému boji s démonem jménem alkohol.
Tato kniha je mou zpovědí. Zpovědí tvrdou, bolestnou a místy velmi otevřenou.
Při jejím psaní mě provázela jedna velká naděje, která ve mně zůstává dodnes: že si ji jednou přečte i má dcera. Dcera, která ve mně ztratila víru, nedokázala mi odpustit a dodnes se mnou nemluví.
Napsat tuto knihu nebylo jednoduché, a nejvíc mě bolela její závěrečná část. Když jsem se vracela k nejtěžším obdobím svého života, často mi nebylo dobře a nejednou jsem zvažovala, že psaní vzdám. Touha dovést svůj záměr do konce však byla silnější. A díky podpoře svého úžasného manžela se mi to nakonec podařilo.
Knihu Housle na moll jsem vydala pod pseudonymem Kamila Moris samonákladem s pomocí vydavatelství Klika v nákladu 1000 kusů. Finanční prostředky potřebné k práci na knize a jejímu tisku jsem pokryla částečně z crowdfundingové sbírky na Donio a vlastních zdrojů.
Dnes, téměř rok po vydání knihy Housle na moll, se její tisícový náklad pomalu tenčí. Za bezmála šest let abstinence jsem poznala mnoho lidí, kteří se potýkají s podobnými problémy. Naštěstí velká část z nich našla odhodlání svůj život změnit. K tomu patří i hledání informací, inspirace a zkušeností druhých. Doufám proto, že vydání mé knihy mělo smysl a že její příběh může být pro někoho povzbuzením i důkazem, že cesta ven skutečně existuje.
Kniha Housle na moll je dostupná na pultech knihkupectví a na webu autorky.
