Nejtěžší a nejdůležitější na cestě je rozhodnutí. Prostě se sebrat a jít. Na podzim roku 2022 jsem se, tak jako už mnohokrát, rozhodovala, kam půjdu o víkendu na výlet. Koukala jsem do mapy a pořád to nebylo ono. Až se mi v hlavě objevila myšlenka: Všichni chodí do Santiaga, co tam vyrazit taky?
Našla jsem si webové stránky spolku Ultreia, který spravuje svatojakubské trasy na území České republiky, a bylo rozhodnuto. Ani jsem si dlouho nevybírala, na kterou ze šesti nabízených tras vyrazím. Moravskoslezská trasa začíná třicet kilometrů od rodné Ostravy. Vzala jsem si batoh, boty, foťák a dojela v sobotu vlakem k polsko-českým hranicím nedaleko Strahovic. Přímo na hranicích mě uvítala cedule s mapou cesty přes Moravu i malou mapkou poutních cest vedoucích celou Evropou. Je to docela dálka, tak jdu na to.
Poutník je tvůrce své cesty
Pokud očekáváte, že jsem se ze dne na den rozhodla pro několikaměsíční soustavnou pouť s batohem na zádech, tak vás zklamu. Pojala jsem svou pouť po svém. První den cesty po žlutých šipkách, kterými jsou značené trasy svatojakubských cest po celé Evropě, jsem došla do Branky u Opavy. Užila jsem si krásný slunečný den na cestě, vyčistila jsem si hlavu a jela zpátky domů.
Už během putování jsem v hlavě začala plánovat další kroky. Uvědomila jsem si, že velkou výhodou známých a prověřených tras, jako je svatojakubská poutní cesta, je, že nemusím složitě vymýšlet, kudy půjdu. Už to někdo vymyslel za mě. A že těch lidí, kteří trasu za staletí ověřili, bylo! Netrvalo mi dlouho si uvědomit, že zvolenou cestu nechci opustit. První den se tak stal opravdu pouhým začátkem. Už o týden později jsem se vrátila zpátky do Branky a pokračovala dál.
Domácí přípravy
Mezitím jsem se postupně začala víc a víc zajímat o poutnictví i svatojakubskou cestu samotnou. Pročítala jsem detailněji články na již zmíněném webu Ultreia.cz. Přečetla jsem si podrobnosti o životě apoštola Jakuba Staršího, k jehož ostatkům uloženým v katedrále v Santiagu de Compostela vedou svatojakubské cesty. Novinkou pro mě bylo, že některé svatojakubské poutní trasy jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
Taky jsem si pořídila credencial. Credencial je průkaz poutníka, do kterého poutník během své cesty sbírá razítka umístěná v kostelech a informačních centrech. Credencialem s razítky se poté prokazuje v ubytovnách. Všechny získané informace a poznatky mě utvrzovaly v tom, že mé rozhodnutí pokračovat v cestě je správné.
Sny se plní téměř samy
Po dalším příjemně stráveném víkendu na trase jsem byla přesvědčená, že na jaře budu pokračovat v putování. Nevydržela jsem ale čekat do jara. Neodradily mě krátké dny ani podzimní větry. Dokonce ani čtyři brody zaznačené v mapě a čekající na mě skutečně na konci prosince nebyly dostatečnou překážkou. Naopak množství podzimních státních svátků, relativně teplá zima a touha jít stále dál společně zařídily, že jsem 2. dubna 2023 stála v Mikulově na česko-rakouských hranicích a měla za sebou cestu přes všech padesát dva obcí, kterými vede Moravskoslezská trasa svatojakubské poutní cesty.
Celá cesta přes Moravu byla rychlejší, než jsem čekala. Ani ještě pořádně nerozkvetly louky a já už byla na konci. Nechtěla jsem první část své pouti hodit za hlavu, tak jsem si díky ní splnila svůj další sen. Sepsala jsem zážitky z cesty do knížky s názvem Putuj se mnou přes Moravu a knížku jako svou prvotinu vydala.
Putuju dál
Přechodem Moravy a vydáním knížky můj příběh ale nekončí. V putování pokračuju dál. Během roku 2023 jsem navázala plynule putováním krásnou přírodou rakouské vinařské oblasti Weinviertel. Došla jsem až k Dunaji a řeku jsem na podzim překročila v Kremži. O dva roky později jsem doputovala až do Enns a tím jsem za sebou nechala celé Dolní Rakousko. Kam mě cesta zavede dál, uvidím.
Už se nemůžu dočkat, až zase brzy sbalím foťák, nasadím turistické boty, dám batoh na záda a půjdu dál. Těším se na dobrodružství, která mě na mé cestě čekají. Přeji vám šťastnou cestu na vašich poutích a přidávám pravé poutnické pozdravení ¡Buen Camino!
