Andalusie pro mě není místo jedné dovolené. Několik měsíců jsem tady žila, opakovaně se sem vracím a určitě o tomto jihu Evropy ode mě neslyšíte naposledy. Postupně poznávám andaluzská historická města, přírodní parky i kuchyni. Vybrat z tak nádherného regionu jedno místo, kterým začít, není jednoduché. Právě proto začnu zážitky a místy, které vám dají ochutnat z široké nabídky mého oblíbeného území.
Protože se často setkávám s mylnou představou spousty našich krajanů, že po návštěvě Barcelony a Malagy znají celé Španělsko, musím na začátku uvést, že Andalusie rozhodně není jen kousek jižního Španělska. Andalusie je rozlohou větší než celá Česká republika. Podobně jako další španělské regiony, které jsou nejen veliké, ale také velmi rozdílné. Andalusie nabízí tolik možností, že ji během jedné dovolené poznat zkrátka nejde. Já jsem zde žila díky studijnímu pobytu v rámci Erasmu více než pět měsíců a stále mám co objevovat.
Památky Andalusie
Své vyprávění začnu zmíněnými památkami. Protože je Španělsko zemí se silnou katolickou tradicí, najdete v řadě andaluzských měst opravdu velké nebo ještě větší katedrály. Pokud jste nikdy v žádné nebyli, určitě některou z nich navštivte. Po návštěvě dvou nebo tří těchto majestátných chrámů zjistíte, že mají mnoho společných prvků a jsou si velmi podobné. Vynechat je při návštěvě jihu Španělska by ovšem byla chyba.
Pevnosti jako dědictví Arabů
Od sedmého století byla Andalusie střídavě pod nadvládou Arabů, kteří o tuto část Iberského poloostrova přicházeli a znovu ji zíkávali až do konečného dobytí křesťany na konci patnáctého století. Stopy arabské kultury jsou proto dodnes patrné v architektuře téměř každého města. Nejvýrazněji je uvidíte v původních arabských pevnostech, které byly vybudovány na strategických kopcích.
Také tyto pevnosti mají opakující se stavební i dekorativní prvky a největší rozdíl bývá ve stupni jejich dochování. Nejznámější je bezpochyby Alhambra v Granadě, pokud si nestihnete koupit včas vstupenku, navštivte pevnost Alcazaba v Almérii, kde se natáčely i scény seriálu Hra o trůny, nebo některou z mnoha dalších pevností v jiných městech.
Tři památky, které zůstanou v paměti
Pokud zůstaneme u míst, která byla použita ve filmu, je potřeba zmínit Plaza de España v Seville, náměstí, které je plné arkádových chodeb a promenád a natáčely se zde scény z druhé epizody Star Wars.
Střídání arabské a křesťanské kultury nejlépe vystihuje Mezquita v Córdobě. Je to jedna z nejkrásnějších staveb tohoto rozsáhlého území, která byla původně postavena ve středověku jako mešita a do které byla v 16. století vestavěna římskokatolická katedrála. Nádherná stavba, kde na vás dýchne duch doby a klid.
Do třetice památek, které doporučím navštívit, i když seznam by mohl být samozřejmě mnohem mnohem delší, bych zařadila Puente Nuevo v Rondě. Most, který patří k jedné z nejhezčích staveb, které jsem kdy viděla na obrázku. Ten mám jako jeden z velkých cílů pro svou příští návštěvu, protože Rondu jsem ještě sama nenavštívila.
Středomořská příroda
Hlavní motivací k návratu do Andalusie jsou pro mě ale její přírodní krásy. Když jsem sem jela poprvé, vůbec jsem netušila, jak rozmanitá a krásná je tady příroda. Vedle očekávaného moře a pláží jsou tady také vysoké, a někdy hodně vysoké, hory. Vždyť nejvyšší vrcholy Sierra Nevady dosahují téměř 3 500 metrů nadmořské výšky.
Pramen Andalusie
Já osobně jsem si zamilovala pohoří Sierra de Cazorla, které tvoří krásné údolí táhnoucí se od pramene hlavní andaluzské řeky Guadalquivir. Ta v tomto pohoří pramení a poté protéká celou Andalusií. Potkáte ji například v již zmíněných městech Córdobě a Seville a své vody dovede až k Atlantskému oceánu.
Pohoří Sierra de Cazorla jsem navštívila opakovaně, ale projít ho celé by byla záležitost měsíců a stejně před vámi vždycky něco schová. Nejkrásnější je, když jdete po jeho náhorních plošinách, nad hlavou vám létají supi, vzadu na šedivých kopcích tušíte místní kozy a víte, že už jste celý den nepotkali člověka, protože Španělé rozhodně nejsou tak velcí turisté jako Češi.
„Ať se dostanete kamkoliv, stane se toto místo vaší součástí.“
Anita Desai, indická spisovatelka
To ticho přerušované jen větrem vám teprve ukáže, jak může vypadat svoboda. Potom sestoupáte níž do jednotlivých roklí a tam se vám krajina mění přímo před očima. Krásně průzračné pramínky se spojují do řek a říček, aby společně rozšířily tu hlavní andaluskou vodní tepnu.
Pohodlná turistika
Španělé nejenže nejsou tak velcí turisté jako Češi, ale často dávají přednost pohodlnější variantě turistiky. Pokud se chcete podívat na krásu jejich hor a neláká vás vítr prohánějící se na odlehlých planinách, kam dojdete opravdu jen pěšky, můžete na spoustu kopců vyjet poměrně vysoko autem. Taky doporučuji některou z cest do zapadlých horských vísek místní autobusovou dopravou. Ona ta panoramata cestou jsou nádherná i z okna.
Třetí možný způsob dopravy na kopec jsem využila v Benalmádeně. Sice místní kopce nesahají do třech tisíc, ale vyjet lanovkou téměř od moře až na vrchol je opravdu pohodlné. Můžete tak obdivovat svět z ptačí perspektivy úplně bez námahy jako pravý Španěl.
Přírodní parky
Andaluská příroda nejsou samozřejmě jen hory, i když ty zdejší opravdu miluji. Z dalších pěkných míst bych doporučila cestu do Fuente de Piedra, kde můžete vidět jako na jednom z mála míst v Evropě hejna plameňáků ve volné přírodě. Hned kousek odtud je skalní městečko El Torcal de Antequera, které je plné koz a supů.
Andalusie má spoustu přírodních parků, já osobně bych zmínila ještě národní park Doñana, jehož speciální flóra, kterou jsem ve Španělsku nějakou dobu studovala, je daná písečnými dunami nafoukanými od oceánu až do vzdálenosti několika kilometrů od pobřeží. Posledním, mnou nenavštíveným místem, které mám ale na svém andaluzském wishlistu, je přírodní park Cabo de Gata-Níjar se svými sopečnými útesy.
Jídlo a zase jídlo
Třetí velkou oblastí, proč jet do Andalusie, je jídlo. Také pojednání o španělském jídle by vydalo na několik samostatných příspěvků, takže se pokusím shrnout jej do několika vět, i když vím, že to půjde obtížně.
Podle mé zkušenosti jedí Španělé na naše poměry zdravě a málo, ale užívají si to, umí si jídlo vychutnat a taky občas zhřešit. Protože mají kousek moře, najdete zde samozřejmě spoustu pokrmů s rybami a dary moře, které já osobně miluji. Je zde teplé podnebí, které zajišťuje celoroční zásobu čerstvého ovoce vlastní produkce. Zejména chuť místních pomerančů je božská… prostě ňam.
Sladká Andalusie
Pro Andalusii jsou typická i méně zdravá jídla. Prvním z nich jsou přeslazné minizákusky. Andalusané milují sladké v jakékoliv podobě, ať už malé deserty, minizákusky nebo gumové bonbóny. Mohou se po nich utlouct a není problém na jedné ulici najít tři obchody se sladkostmi na váhu, mezi nimi další tři zmrzlináře, dvě cukrárny a ještě pekařství plné minicroissantů a koblížků, které jsou třikrát sladší než u nás.
Další určitě nezdravou, ale typicky andaluzskou sladkou svačinkou jsou churros. Ne tak sladké, ale mastné tyčinky z těsta podobného koblihovému, které jsou smažené v oleji a které se pro zlepšení chuti namáčejí do horké čokolády.
Tapas jsou pokličky
Úplně nejtypičtějším jídlem není ani tak druh jídla jako jedno z denních jídel, které se u nás nevyskytuje, tedy minimálně ne v této podobě. Z Andalusie pocházejí tapas. Alespoň místní obyvatelé to s jistotou tvrdí.
Co to jsou tapas? Tapas jsou malé porce jídla servírované k pití. O jejich původu existuje několik legend. Jedna z nich pochází z období, kdy byla Evropa postižena morem. Pro snížení rizika nákazy si v této oblasti nechala šlechta zakrývat skleničky malými talířky, aby se jim do vína nedostala infekce. Aby talířky nebyly úplně chudé, začali jim na ně sloužící pokládat malé porce jídla, které se přikusovaly v průběhu pití nápoje. Protože se poklička ve španělštině řekne tapa (množné číslo tapas), vznikl název právě odtud.
Zvyk dávat k pití drobné jídlo překonal morovou ránu a rozšířil se po celém Španělsku. Dnes se již tapas neservíruje přímo na skleničce, ale na malých talířcích vedle pití. V Andalusii mimo turistické oblasti se často setkáte s tradicí, že zaplatíte za pití a tapas k němu dostanete v baru zdarma.
Sdílení či nesdílení jídla a pití
Druhý zvyk, pocházející zřejmě ze stejného období, vás může překvapit. Tak jako jsme my zvyklí jíst každý ze svého talíře, ale často nám nevadí napít se například na výletě od kamaráda z lahve, podle mé zkušenosti to mají Španělé právě naopak. Tapas dají do středu stolu a všichni jedí společně. Když se ale chcete napít od někoho z jeho skleničky nebo láhve, často se na vás podívá pohledem, jako byste se zbláznili. Pokud nemáte vlastní kelímek, do kterého vám může nalít vodu nebo jiné pití ze své láhve, napít vám jednoduše nedá.
Na cestování po Andalusii se mi líbí, že nejde poznat během jediné cesty. Pokaždé tu objevím něco nového a pokaždé mi zároveň zůstane něco k objevování pro příště. Pokud by se některá část světa měla stát mým druhým domovem, má k tomu Andalusie velmi dobře nakročeno.
