Vždycky není potřeba mít výlet přesně naplánovaný. Stačí sbalit batoh, dojít na nádraží a rozhodnout se až podle odjezdové tabule. Přesně tak začala jedna z mých toulek vlakem, při které jsme s manželem postupně projeli kus vlasti. Bez pevného cíle, bez rezervovaného programu a s rozhodováním za pochodu.
🎧 Poslechněte si článek
Výlet vlakem do neznáma
Tento náš výlet vedl opravdu do neznáma. Sbalili jsme batoh a v pátek po práci jsme vyrazili na nádraží. Tam jsme koukli na odjezdovou tabuli. Protože jsme vyráželi z Ostravy, a chtěli jsme zůstat v republice, museli jsme vyjet na západ. Bylo pozdní odpoledne a trochu jsme se obávali vzdálenosti, tak jsme první jízdenku koupili do Pardubic. Pardubice jsme od začátku cesty považovali za přestupní uzel. Z Pardubic v době našeho příjezdu odjížděly dva vlaky. Jeden do Kolína a druhý do Hradce Králové. My si vybrali ten druhý.
Protože nám už není dvacet a já dávno nejsem takový tremp, jaký jsem bývala, dobrovolně jsme si zaplatili hotel ve městě a dali si večeři v restauraci na náměstí. Jestli jste čekali, že jsme si rozdělali oheň a já začala vařit guláš v kotlíku, tak to jste na špatné stránce. Tohle už mám za sebou, ale nikdy neříkám nikdy.
Sobotní volby
Po snídani v hotelu jsme se prošli Hradcem. Zeptali jsme se recepční, co musíme z Hradce vidět, než odjedeme. Podle rad jsme se vydali na nábřeží, koukli na vodní elektrárnu a prošli se Jiráskovými sady. Potom už jsme stočili naše kroky k nádraží a vyjeli do Třebechovic pod Orebem. Každý rok na Vánoce koukám v televizi na třebechovický betlém a každý rok jsem si říkala, že se tam musím zajet podívat. Tak se mi to konečně povedlo.
V Třebechovicích u nádraží jsme si dali na oběd pivo a klobásu (abyste si nemysleli, že jíme jen v nóbl restauracích) a došli do Muzea betlémů. Ten velký pohyblivý Proboštův mechanický betlém určitě stojí za návštěvu. Kromě něj je tady spousta jiných zajímavých betlémů, ať už také ze dřeva, ze skla, nebo třeba z vosku.
Po prohlídce muzea jsme se u kávy rozhodovali o další cestě. Hodně nás to táhlo na východ do Orlických hor, ale nedokázali jsme najít na poslední chvíli ubytování dost blízko železniční stanice. Vyrazili jsme tedy vlakem ještě dál na severozápad a dojeli do Jičína. V Jičíně jsme opět přehodili výhybku a od hospody s klobásou zase přesedlali na hotel s restaurací a hlavně s bazénem.
Deštivá neděle
Celý víkend hlásila předpověď déšť, ale naštěstí se objevil jen v neděli ráno. To jsme se rozhodli namočit se ještě víc a šli si zaplavat. Po zrelaxování v bazénu přestalo pršet a my ještě stihli, před cestou domů, projít centrum Jičína. Centrum města se nám moc líbilo. Obě hlavní náměstí, mezi nimiž stojí Valdická brána, i sousední zámek stojí za návrat do tohoto města. Ten určitě plánujeme.
