Našla jsem vzadu v šuplíku svou velkou krabici s pastelkami a vybarvila jednu z omalovánek v antistresovém sešitě. Stres nemám, ale hrát si s barvičkami mě baví. Od vybarvování je jen kousek ke kreslení, takže jsem nakreslila další dva obrázky, když už byly pastelky venku. Přesně takto neplánovaně a nečekaně se k tvoření vracím opakovaně. Ne vždy vznikne něco dokonalého a ne vždy má výsledek vůbec praktický smysl. Podstatné je, že mě tvoření naplňuje a baví.
Tvoření u mě často nezačíná plánem, že si dnes sednu a něco vytvořím. Spíš přijde samo – z nápadu, potřeby něco změnit nebo úplně obyčejného problému, který je potřeba vyřešit. A právě tvoření z nouze mě možná baví nejvíc.
Tvoření z nouze
Často mě k tvoření přivedou věci, které už doma mám a cítím, že ještě nepřišel jejich konec. Zašpiněné tričko raději obarvím, starý kus nábytku natřu a upravím, než abych ho hned vyhodila a koupila nový. Když jsem chtěla na balkoně lepší výhled, vytvořila jsem si malé pódium ze starých polic knihovny. Baví mě hledat možnosti, jak věci využít jinak než pro co byly původně určené.
Často ale mé tvoření z nouze vzniká z akutní potřeby. Sice bych si mohla danou věc koupit, ale nakupování obecně nemám ráda a často je pro mě jednodušší něco vymyslet a vyrobit než vyrazit do obchodu. Tak vznikly domácí housky, když se mi nechtělo pro pečivo, dárková obálka z obyčejného kancelářského papíru a bavlnky nebo spousta vlastnoručně vyrobených narozeninových přání. Dárky obecně vyrábím nejraději, protože u nás v rodině platí, že nejcennější je čas, který druhému daruješ.
Kreativita jako samotná potřeba
Ne všechno moje tvoření ale vychází z potřeby mít na konci něco užitečného a hotového. Často je to přesně naopak. Nejdřív přijde potřeba být kreativní, něco vytvořit, nějak se vyjádřit. Většinu svých fotografií, maleb a textů jsem nezačínala s cílem pověsit si na zeď obraz, vydat knihu nebo napsat povídku. Vznikaly jednoduše proto, že jsem měla potřebu zachytit přítomnost a převést ji do srozumitelnější formy. Často se až během samotného tvoření ukázalo, jakou podobu výsledek nakonec dostane.
Mé tvoření je inspirováno mým tvořením.
Samotné mé tvoření nekončí hotovým výrobkem nebo dopsaným textem. Naopak ve mně často otevře další nápad. Při šití mě napadne odstavec, který si chci zapsat. Při psaní se mi vybaví detail obrazu, který mám rozmalovaný. Během malování začnu přemýšlet nad tím, co bych mohla příště zlepšit v domácnosti. Na tvoření mě baví samotný proces, chvíle soustředění, hledání jiné cesty a okamžik, kdy z jednoho nápadu vznikne další. Právě z takových obyčejných chvilek vzniká něco mnohem většího, než jsem původně plánovala.
