V sobotu 13. dubna 2024 jsme už podruhé vyrazili s mým nevidomým kamarádem Vojtou na další etapu naší postupné pouti kolem hlavního města Prahy. Po prvním skvělém výletě, na který se připojili další čtyři kamarádi, jsme tentokrát na nádraží potkaly dvě čekající dívky, které se rozhodly zúčastnit naší výpravy za dobrodružstvím.
Dobrodružný Dobrovíz
Dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat a už samotný vlak byl pro nás velkým překvapením. Jeli jsme z nádraží Praha - Smíchov do Dobrovízu vláčkem, o kterém jsme neměli tušení, že je určen dětem. Mohl nás varovat jeho název Cyklohráček, ale protože nikdo z nás nemá děti, netušili jsme, že takto speciálně upravený vlak vůbec existuje. Naštěstí jsme mohli nastoupit i bez dětí, stačila platná jízdenka. Vojta sice při svém velmi vycvičeném sluchu v přítomnosti tolika dětí dost trpěl, ale nakonec to zvládl, a my se alespoň během cesty mohli lépe seznámili s Janou a Kájou, které nás tentokrát na naší cestě doprovázely.
Protože ani jedna z dívek ještě nebyla u žádného z pólů Prahy, souhlasili jsme a po opuštění dětského vlaku jsme se vrátili zpátky k západnímu pólu Prahy, kde jsme si udělali první společnou fotku. Po návratu do Dobrovízu jsme vyrazili po směru hodinových ručiček kolem naší metropole.
Ze silnice do přírody
První kilometry naší pouti vedly docela nudně po asfaltové silnici, my si po dvojicích povídali a doufali, že takto nepůjdeme celou dobu. Protože jsem cestu naplánovala, uklidňovala jsem ostatní výletníky, že už brzy budeme v přírodě. Po několika nekonečných minutách chůze opravdu asfalt skončil a my se dostali na travnatou pěšinu, která se začala střídat s pěšinami lesními. To už byla, zejména teď na jaře, jiná podívaná. Kolem nás se všechno zelenalo a pučelo a Vojta, který tu krásu sice nemohl vidět, naši radost sdílel, protože mohl na trávě dát napást své morče Viki, která se našeho výletu samozřejmě také účastnila.
Na druhé etapě cesty kolem Prahy si Vojta nejvíc oblíbil Janu. Jestli to bylo jejich společným zájmem, protože Jana je také zkušená chovatelka hlodavců, nebo láskou k hudbě nevím. Ale když se pustili do zpěvu, přestala jsem i já mluvit a zaposlouchala se do jejich hlasů.
Housle a univerzita
Těsně před koncem naší druhé etapy jsme se domluvili, že uděláme ještě jednu odbočku. Naše cesta vedla Přírodní památkou Housle, ale pouze po horním okraji kaňonu. Kaňon je přístupný pouze z jedné strany a pokud jsme chtěli dorazit až ke skalám bylo nutné jej projít tam a zase zpátky. Vydali jsme se tedy po dně rokle a obdivovali skály nad hlavou. Vojta, který je neviděl si je chtěl také patřičně užít. Opět to byla jeho skvělá parťačka Jana, která s ním vylezla i kousek na skálu a dali si ještě jedno koncertní vystoupen. Tentokrát nejen s lepší akustikou, ale také malým publikem, které kromě mě a Káji tvořili projíždějící cyklisté. Odměnili jsme je krátkým, ale zaslouženým potleskem.
Z Houslí jsme už vyrazili směrem k areálu České zemědělské univerzity, kde jsme dnešní etapu ukončili. Chtěli jsme ještě navštívit univerzitní libosad, který nám během předchozí etapy doporučila Verča, ale nepovedlo se nám najít vstup. Alespoň máme úkol na začátek třetí etapy, na kterou se už teď těšíme.
Fotky z putování KOLEM PRAHY
Trasa první etapy: